Seznamte se se mnou

Vložte svůj text...

Tady je pár slov o mé osobě, abyste věděli, s kým máte tu čest. Není mi dvacet ale ani sto. Ráda jezdím na čtyřkolce, chodím na houby, koupu se v ledové vodě. Miluju výšky a smích, rychlá auta a rozumný adrenalin. Rockové koncerty kde si řádně zařádím. Focení, procházky přírodou, zvířata, rychlá auta, rallye, motorky ......A dál?

Dřív se říkalo, devatero řemesel a desátá bída. Nevím, zda to platí i dnes, ale mně už do těch devíti asi moc chybět nebude a s tím desátým se nechám překvapit. Když jsem začala takto vzletně, dovolte mi, abych vám představila své zájmy. To již nejsou koníčci, ale pořádné koně, které neustále popoháním k dalším výkonům. V první řadě jezdím na trhy se svými výrobky. Hlavně tedy drátuji, nyní již sedmým rokem a baví mi to čím dál víc. Začala jsem malým zvonečkem u paní Schmalzové a tak se mi to líbilo, že po zdokonalení výrobku, ty první byly hrozné, jsem začala odrátovávat lahve, kterým tímto dávám další život. Mohou se mýt v myčce i ručně a normálně používat. Poté jsem zkusila vajíčka na Velikonoce a ejhle, vymýšlím dál,  drátované větvičky, různé závěsy, hledám inspiraci a hrozně mi to baví. Jeden čas jsem docela ráda výšívala, mám ještě pár věcí, které používám, ale drátování mne baví víc. Další věcí, kterou beru na trh, je poslední kniha, název Šumavský řezbář. Je to veselé i vážné vyprávění K. Tittla, známého řezbáře a betlémáře, vzpomínky na dětství i život na Šumavě. Tak, jako předposlední kniha, O Sušickém betlému trochu jinak, jsou zde kapitoly oddělené pověstmi ze Šumavy. Jako školačka jsem si přála být spisovatelkou a tak se mi to čtyřmi vydanými knihami částečně splnilo. Přeji každému, aby se mu dětské sny plnily, je to krásný pocit. Šumavský řezbář byl nominován v soutěži Šumava litera, skončil čtvrtý. Je to ale spíš o tom, kolik máte známých, kteří vám pošlou hlas, než jaká ta kniha je, ale i tak mne nominace a čtvrté místo hodně potěšily. Pro přátele dokáži napsat báseň, poetické myšlení naskakuje samo od sebe v přírodě, v určité situaci. Řekla bych, že jej máme každý, ale i to chce svůj čas, nápad, příležitost, náhodu, kdy to zkusíte a ono to jde.
Od psaní knih je velmi blízko k tomu, aby jste vzali do ruky fotoaparát a zkusili zvěčnit krásnou přírodu, místo, pocit. V současné době mám svou fotografii v putovní výstavě Moje Šumava, objektivy 53 fotografů Šumavy. Jsou zde profesionálové, amatéři a všichni, kdo mají k pohledu přes objektiv blízko. Každý zde má jednu fotografii, je možnost koupit katalog a výstava putuje po republice křížem krážem. Chystá se další, tentokrát mezinárodní, kdy se z Německa a naší republiky představí 20 a 20 autorů. Všichni budou mít v katalogu a na výstavě po jedné fotografií, má být vydána i kniha s ukázkou dalších, první místo, kde se výstava představí bude v Německu a poté pravděpodobně hrad Rabí. A abych obraz o těch řemeslech ještě více dotáhla, sbírám kameny, minerály, pro které jsem ochotná dojet desítky kilometrů, chodit celý den po polích, v dešti, bahně, ale když najdete, ta radost pak za to stojí. Poslední věc, na kterou jsem trochu pyšná je, že jsme spolu se spolkem Živá obec v Dlouhé Vsi, dokázali rozhýbat kompetentní lidi k tomu, aby se začaly opravovat krásné, staré varhany v kostele sv, Filipa a Jakuba v Dlouhé Vsi. Pomáháme různými akcemi, Den pro varhany je asi ta největší. Pořádáme jej na ostrově Santos v Sušici vždy v červnu a snažíme se sehnat známou osobnost, která by návštěvníkům udělala radost, zazpívala. Loni to byl M.Ruppert a R.Holý, letos T.Černochová a hledáme někoho i na příští rok. Bohužel, Marek Ztracený, který to má k nám kousek, pozvání odmítl s tím, že na něho čekají fanoušci v Praze. Pomáhají nám Sušičtí loutkáři, kteří tak, jako Den pro varhany, mají vstupné na svou první pohádku po prázdninách dobrovolné a pak jej pošlou na náš účet, vytvořený pro varhany. Moc mi těší, že jsme dokázali církvi na tuto činnost zaslat již nějaké finance a další půjdou stejným způsobem na jaře roku 2025. Řekněte sami, kolik ještě těch řemesel a zájmů chybí do té devítky...